Loterie - zůstat či jít?

     Nevím, jestli by byly tzv. exity (grexit, brexit, czexit) pro tu kterou republiku dobré nebo špatné.  Je ale jasné, že vyhrají vždy politici – ti na vítězné straně.

    Jedni slibují: Když vystoupíme, bude to a to a to, a ještě Vám přIdáme to, a tamto, tamto do roka zrušíme, na to se spolehněte. Ti druzí, naopak: když zůstaneme bude tak a tak a tak a za rok tamto naprojektujem a pak to postavíme, na to můžete vzít jed.

    Po našem rozhodnutí – mohou to být volby, či referendum, z toho má strana vítězů ihned reálný prospěch. Vítězové si moc upevní, nebo ji získají. V tu chvíli se výhercem stane politik.

    A co volič? Ten musí čekat….  Splní politik alespoň polovinu? Na co se bude vymlouvat, že svůj slib nemohl dodržet?

    Všechny tyto bojůvky plynou z toho, že lidé se sice mají reálně velmi dobře (porovnejme stav, jak jsme se měli před 100 lety, před 500 lety, před 1000 lety...), ale říkají si, určitě bychom se mohli mít ještě lépe...! Nelíbí se mi totiž to a to a tamto. Jistě, určitě bychom se mohli mít lépe. Nikdy není tak dobře, aby….

     Ale pomůže nám k tomu exit či setrvání v EU...? Já osobně si myslím, že v exitu či „neexitu“ to není... Je to v nás - naprosto přirozená potřeba hledat jednoduchá řešení, které nás nestojí moc úsilí. Není na tom nic špatného. Každý chce mít co největší pohodu. Jenže pořadatelé této loterie to také moc dobře ví. A říkají nám v podstatě: "Proč zlepšovat svou úroveň prací, realizací svých nápadů a tužeb, když můžete jít jednoduše k volbám, vhodit lístek a dozajista vyhrát." Kdo by odolal? Jistá výhra. Vhozený lístek = lepší život.         

    Mé zkušenosti z loterií ale říkají, že vyhrává ten, který ji pořádá... My sázející, se po slosování máme obvykle úplně stejně. 

    A co obvykle zabere, abych se měl lépe? Když překonám ranní lenost, vstanu z postele a něco pořádného dělám.