Pro mne jsou parlamentní strany též nevolitelné.

Jako konzervativní pravičák asi budu volit KDU-ČSL. Strana je po mimoparlametním půstu regenerovaná, omlazená a nakonec více pravicová než odeesáci a topáci dohromady, od nichž hodnocení levicovosti je obzvláště pikantní!

Strana zelených se pod vedením Ondřeje Lišky zbavila kmotrovských služeb, ale možná i proto se těžko staví na nohy.

Babišovo ANO jede nahoru. Peníze jsou peníze a peníze dělají peníze. Lidé prostě chtějí změnu. A tu Babiš nabízí. Rizikem je pouze skladba narychlo poskládaných lidí. Stejný problém měl Václav Klaus, když složil pravicovou stranu z komunistů. Babišova cílevědomost se mi líbí.

Okamurův Úsvit demokracie je sympatický požadavkem větší odpovědnosti politiků vůči voličům i tím, že zkorupmovanost politiků chce řešit přímou demokracií. Jen ten jeho až husitcký boj proti všem je poněkud neprozíravý.

Machova Strana svobodných občanů proklamuje hojně pravicových myšlenek, ale jejich úsilí o vystoupení z EU místo její kultivace nehodnotím pozitivně. Mimo EU bychom byli vydáni všanc velmocím. Ano, Evropa je příliš socialistická. Ale i na nás záleží, zda jí budeme panáčkovat nebo ji budeme tlačit do přirozených vztahů a do svobody občanů.